Školní časopis 2. číslo

Duben 2013

Milí čtenáři,

jsem velmi ráda, že se nám těsně před Velikonocemi podařilo přivést na svět naše druhé dítě, Občasník číslo 2. Je vidět, že máme mezi sebou šikovné žáky, škoda, že se nám stále nedaří přesvědčit i žáky z jiných středisek, aby přispěli svou troškou do mlýna.

Ohlas na první číslo byl velmi pozitivní a všichni si přáli, aby další číslo vyšlo co nejdříve. Ale bez vašich příspěvků to prostě nejde. Tak jsme vsadili na osvědčené přispěvatele, převážně žáky 2. OA . Příjemné je zjištění, že časopis neunikl pozornosti vedení naší školy a paní ředitelka se rozhodla do Občasníku přispívat. Vyzývám tímto své kolegyně i kolegy nejen z obchodky, ale i z ostatních středisek, aby nám pomohli s náplní Občasníku, abychom mohli vydávat častěji a abychom mohli mapovat činnost naší školy v širším záběru.

Přeji vám všem krásné prožití velikonočních svátků, sluníčkovou náladu a hodně sil do závěrečného školního finiše. A při čtení se hezky bavte!

Mgr. Olga Kolářová

Co se u nás děje?

Literární pásmo o K.H.Máchovi

25. ledna na naší škole proběhl komponovaný pořad o K.H.Máchovi. Určený byl pro druhé a čtvrté ročníky. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací. Za zmínku stojí např. to, že podobizna Máchy, na kterou jsme zvyklí z učebnic, vlastně není jeho pravá podoba. O té se mnoho historiků už dlouhá léta dohadují. Další zajímavostí bylo, že i přestože v Máji psal o lásce dvou mladých lidí, ke své vlastní partnerce se hezky nechoval a moc lásky neprojevoval. Byl hodně žárlivý, hlídal ji a nikam nepouštěl. Paradoxem je, že umírá v den své svatby.

Tato forma výuky se nám moc líbila, uvítali bychom ji častěji. Dozvídáme se tak zajímavé věci, nejen holá fakta. Padesátikoruna, kterou jsme zaplatili, byla určitě dobrou investicí, které jsme nelitovali.

Iveta Minaříková, 4. OB

Hurá, jede se do PLANETÁRIA!

V únoru se naše třída vydává na exkurzi do mosteckého planetária. Účast byla neobyčejně velká, všichni se moc těšili. Nesmíme opomenout, že výlet pro nás připravil a zorganizoval pan učitel Janoušek. Děkujeme mu za další poznatky a příjemně prožitý den.

Naši cestu jsme zahájili na vlakovém nádraží v Chomutově. Pro některé z nás to byla jedna z mála možností jet zase někam vlakem. Tedy jiným prostředkem než autobusem… Pro mne to byl veliký zážitek, protože vlakem téměř nikam nejezdím.

V planetáriu nás přivítal „Průvodce hvězdnou oblohou,“ tak jsem si toho sympaťáka pojmenovala. Informoval nás, že cesta vzhůru čítá 102 schodů a že skoro každý návštěvník na těchto schodech zakopne. Když jsme v bezpečí a bez jakýchkoliv zlomenin dorazili nahoru, konečně jsme se posadili a tím zahájili cestu vesmírem. Bylo krásné vidět spoustu malých hvězdiček a planetek. Na chvíli jsme se cítili jako pod skutečnou noční oblohou. Poté nás čekal film, který nám ukázal zblízka všechny planety sluneční soustavy.

Po skončení představení tu zde byla typická zastávka v McDonaldu, která, jak si myslím, už nesmí chybět u žádného našeho výletu. Celá akce se vydařila a pro mne to byla velká inspirace alespoň z okna sledovat večerní a noční oblohu.

Petra Benešová, 2. OA

Procvičte si znalosti cizích jazyků

Traveling to east

(V prvním díle našeho časopisu byl rozhovor s klukem ze Singapuru Akemim Sousuke, teď nám povyprávěl o tom, jak se u nich žije.)

„I like Singapore because it is a safe country! There are no earthquakes or tsunami. The people here are very nice too so you can go out at night and no one will steal your money. It’s very safe, because the police do their job very well and the government is strict on the country’s laws“

„What I dislike about Singapore is the high cost of living, everything here is very expensive and it’s hard to find a well-paid job if you don’t have enough qualifications in university/college. These days price for plain bottled water at the market, can already cost from $1.50 SGD (less than 1€) to $2 SGD (1€) while it was just $1 a few years ago. Singapore also doesn’t have winter. There is no snow in Singapore. Everyday there is summer so the weather is really hot here. People from countries who have winter will have a hard time living in Singapore and adjusting to everyday summer.“

„The place you can go if you are a tourist is Sentosa! It’s one of the Singapore’s most famous attractions! Or you can visit Singapore Zoo! There is also a water theme park called “Wild Wild Wet”. It’s really fun but sadly, entrances to these places are expensive for us Singaporean Citizens. You can also visit the Japanese cemetery and offer some prayers. It has to do with Singapore’s history with the Japanese during World War II, pretty interesting!“

„The most popular event of the year is Chinese New Year. The majority of Singaporeans are from Chinese families. We celebrate Chinese New Year by visiting relative’s houses, exchanging oranges and bonding with the entire family. We also have a reunion dinner, where the entire family including cousins, uncles, aunts, etc…, all gather together once a year to have dinner! That’s why it’s called reunion dinner. Kids also get ‚red packets‘, which contain money, every Chinese New Year from the adults, as a symbol of good luck!“

Yuki 2. OA

Křížovka

Ptali jsme se našich učitelů…

Možná by vás mohly zajímat reakce našich učitelů na několik záludných otázek …

Mgr. Šárka Hlaváčková

1. Jste na něčem závislá?
V úplném slova smyslu ne, ale určitě jsem citově závislá na mých nejbližších, tj. neumím si život bez nich představit; prožívání každodenních radostí i starostí i nevšedních zážitků s nimi mi dává pocit štěstí a spokojenosti. S nimi si ráda vychutnám svojí chvilku klidu při kávě, muzice, ideálně někde venku na terase, v přírodě, s kamarády

2. Bojíte se něčeho?
Bezmoci, hlouposti, arogance… a hadů

3. Byla jste na SŠ rebelka?
ne

4. Co vás ve škole bavilo?
Hodně mě bavil dějepis, protože nám ho učitelka vyprávěla jako bychom v té době žili; zeměpis, protože se ráda dozvídám, jak žijí lidé jinde a jazyky (toho času angličtina a ruština), protože jakmile člověk vyjede za hranice naší republiky, potřebuje se nějakým způsobem domluvit a těch možností je neskutečně mnoho, ať už to jsou různé workcampy, práce au – pair, či jenom cestování a poznávání té určité země. Člověka to obohatí, vrátí se plný dojmů, zkušeností, nových zájmů a má nadhled, netrápí se maličkostmi.

5. Máte nějaké koníčky?
Spoustu. Ale potřebovala bych, aby den měl 48 hodin. Strašně ráda čtu (ale mám na to teď minimum času), cestuji (i po Čechách i do ciziny), sportuju (ráda chodím po horách – miluji hory, jezdím na kole, plavu, dělám aikido, kdysi jsem stepovala), když mám čas, zahraju si na klavír, baví mě jazyky (mrzí mě, že jsem na škole neměla němčinu, dneska bych ji potřebovala a ráda bych se jednou dostala k francouzštině a španělštině). Plánů mám hodně, něco život přinese sám a současně si chci užít a vychutnat přítomnost – každý den.

Olga Matušíková

1. Jste na něčem závislá?
Přece na čokoládě 😀

2. Bojíte se něčeho?
Ne, není čeho

3. Byla jste na SŠ rebelka?
Ani náhodou. Byla jsem vždycky vzorný student

4. Co vás ve škole bavilo?
Budete se divit, ale matika

5. Máte nějaké koníčky?
Tak určitě, ale opravování testů a písemných prací to asi nebude 😀

Autorské práce našich spolužáků

KRÁSNÁ, ALE …

Na diskotéce jsem se seznámil s krásnou dívkou. Oči měla jako samet, jenž zakrývaly její krásné řasy. Při seznámení se na mě krátce usmála. Vyprávěl jsem jí o sobě a ona spokojeně naslouchala, pak jsem se jí na něco zeptal a ona jen pokrčila rameny a odešla. Zděšeně jsem se podíval na kamaráda. „Krásná, ale němá, chtěl jsem s ní chodit,“ řekl jsem polohlasně. Otočil jsem se a ona stála za mnou. Utekla domů a já běžel za ní, ale už bylo pozdě, protože jsem ji našel v kapkách krve. A navždy zůstala… NĚMÁ!

Eliška Pokorná, 2. OA

SÍLA ÚSMĚVU

Denně potkáváme desítky lidí. Někteří jsou smutní. Někteří veselí a někteří nejeví sebemenší náznaky zájmu o okolní svět. Na první pohled by se zdálo, že tito lidé nemají nic společného. Pokusme se ale podívat o něco hlouběji. Každé ráno, ať prší, sněží nebo na naši tvář dopadají sluneční paprsky, potkám jednoho starého pána. I on byl z těch, kteří se očividně z rána netěší. Nedávno jsem dočetla jednu dětskou knihu. Byla o hře na radost a velké síle úsměvu. Ani nevím, jak mě to napadlo, ale i já to zkusila. Hned druhý den ráno, když už jsem ho viděla z dálky, jsem se pořádně obrnila. Strach z neúspěchu byl každým krokem směrem k němu větší. „Vždyť je to jen úsměv!“ uklidňovala jsem se. V momentě, kdy se naše pohledy střetly, jsem se na něj upřímně usmála. K mému překvapení mi ho oplatil. Dlouho jsem neviděla, aby se někomu takovým způsobem rozzářil obličej z „hloupého“ úsměvu. Dalšího dne ten starý pán přihodil i vřelý pozdrav. Je zvláštní, co v lidech vyvolá jeden prostý úsměv a jak moc je jeho síla podceňována.

Denisa Chrástková, 2.OA

Muži v dnešním světě

Je muž opravdu muž? Co si pod tím vlastně představíte? Pro srovnání s historií, kdy se muži bili za svoji vlast a byli na to hrdí, jsme pěkně v háji! Dnes všude vidím v uvozovkách muže, kteří bez hodin strávených v koupelně a před šatníkem nevylezou z domu. Dokonce se mi stává, že si je pletu s ženou! Kde jsou ty časy, kdy ten, co měl patku nebo dlouhé vlasy byl exot??!! Dnes je to tak, že když by došlo na „pěstní souboj“, tak 3/4 mužů by si zlomilo nehtík… Tak kde to jsme??? Taky se mi líbí fotky typu „jsem tvrdej chlap“ s výrazem „právě jsem snědl kilo citrónů“. Chodí to s oblečením o dvě čísla větší, v ruce cigaretu a je tomu dvanáct let. Ti starší, rádoby ramenatí, přitom nebezpeční jako krabice s koťátkama, si myslí, že si z nich všichni pustí do kalhot jen z prvního dojmu. Přitom jim stačí cvrnknutí do nosu a museli bychom je přebalovat…

Můj obdiv mají muži v armádě nebo u ZS. Ti pomáhají všem a kolikrát to nikdo neví. Ty 3/4 mužů by se v této situaci nejspíš snažilo schovat do kanálu. Jdou po ulici, vy uděláte jeden rychlejší pohyb jejich směrem a oni se otočí a rozbijí se o lampu veřejného osvětlení. Tak co si myslíte? Jsou muži takoví, jací byli dřív?

David Šiman, 2.OA

Dobře investovaná tisícikoruna

Peníze hýbou světem. Dělají nám život jednodušším. Do čeho je ale nejlepší investovat? Na tuto otázku existuje více odpovědí. Někdo zkouší štěstí v hazardu, někdo naopak peníze vkládá na bankovní účty, kde se postupem času zhodnotí. Tato částka není ale nijak závratná.

Někdo investuje do dluhopisů vydaných státem. Tady máme jistotu, že se nám peníze vrátí i s nějakou slušnou částkou navíc.

Je ale těžké rozhodnout, jaká investice je pro tisícovku nejlepší. Takže po zralé úvaze mohu říci, že nejlepší zhodnocení bude podle mě investice do svých přátel a rodiny. Ráda dělám lidem, na kterých mi záleží, radost. Nejlepší investice tedy bude ta, která potěší nejen mé blízké, ale i mě samotnou.

Iveta Minaříková, 4.OB

ESOZ – škola plná osobností

Milan Dzuriak

Rozhovor s Milanem Dzuriakem – žák 3. ročníku oboru vzdělání zdravotnický asistent, mistr ČR ve skoku vysokém v kategorii dorostenců

1) Proč sis zvolil skok do výšky, kdo tě k této disciplíně dovedl?
Když jsem byl v 8. třídě, tak se v naší škole pořádaly výškařské závody, na které přišel i Michal Bečvář, který tam tenkrát skočil 190 cm. Byl jsem z toho absolutně unešený a nepřál jsem si nic jiného, než abych mohl do výšky skákat také, a proto jsem se začal dobrovolně hlásit na všechny školní výškařské závody a začal se o tuto disciplínu zajímat. Michal byl dlouho mým velkým vzorem. K této disciplíně mě přivedla paní učitelka Režná z 1. Základní školy v Jirkově, jí jsem za vše vděčný a každý rok chodím na závody, které právě ona pořádá.

2) Jaký byl tvůj největší sportovní úspěch?
1. místo na mistrovství České republiky v kategorii dorostenců
3. místo na mistrovství České republiky v kategorii juniorů
3. místo na mezistátních závodech na Slovensku

3) Kolik jsi skočil maximálně?
Můj osobní rekord je 201 cm.

4) Měl jsi někdy strach skákat do výšky?
Do dneška mám strach skákat na mokrém tartanu. Když jsem začínal s výškou, měl jsem sprinterské tretry, které nemají hřebíky na patě, a bohužel nám na závodech začalo pršet.Při jednom svém pokusu mi ujela noha a půlkou těla jsem zajel pod duchnu, byl jsem ošklivě zedřený, ale díky bohu, že čas léčí všechny rány.

5) Od kolika let vlastně skáčeš?
Závodně skáču od svých 15 let.

6) Co očekáváš od skákaní, máš nějaké cíle?
Samozřejmě bych si přál to dotáhnout co nejdál, aby na mě byli jak trenéři, tak rodiče pyšní.Také bych se chtěl díky atletice podívat po světě. Můj nějvětší sen je zaskákat si v jedné soutěži s nejlepšími výškaři světa, jako jsou Bondarenko nebo Ukhov.

7) Chceš si vybudovat kariéru?
Samozřejmě, že bych velice chtěl jednou v budoucnu skákat na profesionální úrovni a vědět, že jsem si splnil ten největší sen. To je přání asi každého kluka, živit se sportem.

Jakub Trejbal

Jakub Trejbal je žákem 1. ročníku oboru vzdělání zdravotnický asistent. Stal se úspěšným hercem ve školním filmu o Janu Nerudovi.

Snil jsi někdy o herectví?
– O herectví jsem nikdy moc nesnil, ale bavilo mě si zahrát ve školním filmu.

Jakou roli jsi ve filmu hrál?
– Hrál jsem spoluredaktora Národních listů.

Jak sis dokázal zapamatovat celý text?
– Každý den jsem si opakoval svůj text, dokud jsem to neuměl nazpaměť.

Jak se ti líbilo natáčení?
– Natáčení bylo super, bylo hodně srandy, ale taky hodně práce jak s natáčením, tak s přípravou.

Jak dlouho trvalo?
– Nejdelší byly asi přípravy a naučení textu, ale celé natáčení filmu trvalo celý školní rok.

Plánuješ někdy v budoucnu zase v něčem účinkovat?
– Znova natáčet film bych už asi nechtěl, je to docela těžké, ale bavilo mě to.

KAPESNÍK?

Ano kapesník, ale kde se vlastně vzal tento název? Odkud se vzalo slovo kapesník?
kapesník = kapesní šátek.

Šátek je kus tkaniny na hlavu, na krk, do kapsy, pochází ze základu šat, šata, šatka,znamená buď celý oděv anebo jen kus šatu. Je to slovo přejaté z ruských a ukrajinských dialektů, které výraz převzaly z germánštiny.

Kapsa (lid. kapca), -pes, z lat. capsa = schránka na věci v obleku, na obleku. Slovo může také pocházet z polského nářečí: kabza.

zdroj: V.Machek: Etymologický slovník jazyka českého, Praha Lidové noviny 1997

Jak je to s kapesníkem?

Měla jsem velkou radost, když jsem se dozvěděla, že žáci naší školy, konkrétně obchodní akademie, píší časopis. Ihned po jeho prvním vydání jsem si ho pečlivě přečetla, líbil se mi a rozhodla jsem se pravidelně přispívat.

Téma mého prvního článku mi nabídli vlastně žáci a současná situace sama. Dostala jsem rýmu, střídám jeden kapesník za druhým, látkový, papírový. Nejinak je tomu ve třídě, všichni kýchají a učebnou se ozve dotaz: „Máš kapesník?“

Jak je to s kapesníkem?

Kapesník je součástí každodenního života člověka nejenom v době chřipkové epidemie. Kapesník je základní hygienická potřeba. Látkové kapesníky nosíme většinou dva, jeden u sebe a druhý v bundě nebo v kabátě. V současné době lze použít i papírové kapesníky, ale pozor, jsou jen na jedno použití a následně se musí odložit do odpadkového koše. Na významné společenské akce jako je maturitní ples, promoce, svatba či pohřeb se používají zásadně kapesníky látkové. Kapesník u sebe míváme vždy, nejenom v době nemoci, ale i v době radosti, když nám tečou slzy štěstí. V době smutku při pláči je nám nenahraditelným pomocníkem.

Do školy je vhodné nosit kombinaci obou kapesníků, jak látkových, tak papírových. Nikdy nevíte, kdy se bude hodit, a tak vás nezaskočí dotaz spolužačky: „Máš kapesník?“

Ve Velké knize etikety píše autor Ladislav Špaček: „Potí-li se vám ruce, nosíme v pravé kapse kapesník, do něhož si dlaň vždy před podáním ruky nenápadně otřeme.“

Přeji vám hodně zdraví a nejčastější použití kapesníku při radosti a utírání slz štěstí. Soňa Valušková

Téma kapesník je docela inspirativní. Tyhle rýmovačky mají na svědomí naši druháci.

Kapesníčku, kapesníčku,
Co tu děláš na trávníčku?
Musím tě zvednout z travičky,
Vysmrkám si nudličky.

Sestavil jsem dotazník,
K čemu slouží kapesník.
Jak tuto věc užít mám,
Povím hned, jak se vysmrkám.

V lese na ee musím,
Tím smradem se dusím.
Každý potřebuje tuhle věcičku,
Je to lepší, než použít větvičku.

Kam jen patří z nosu hlen,
Do čisto-noso-plen.

Najdete schované slovo?

O tom, že Lojzovi voda do kelímku kape, sní každý den.
Otec mi podal kapesní kukátko.

Inzeráty pro zábavu

Když se žáci 2. OA nudí o přestávky a nemají, co na práci napadá je spousta usměvavých věcí. Tyto inzeráty patří mezi ty nejlepší. Rozhodli se je napsat po tom, co se dozvěděli o kapesníku…

Prodám smrkáček

je velmi užitečný, dobře se uchovává, je víceúčelový avšak bojí se tmy
barva: proměnlivá od bílé až po zelenou. Je na něm vyšita značka fˇ
uspokojí vaše potřeby, pány hlavně v noci
značka: smrkni do mě
fˇ=fň

Prodám kuchtičku

rasa: poloviční elf
je pracovitá, menšího vzrůstu, vařit sice neumí, ale ráda po sobě uklízí. Její další záliba je cinkání. Je mírně opotřebovaná! Ráda všechno okřává.
Značka: spěchá

Prodám opičku (nezkrotnou)

je to velice malé a problémové zvířátko, má přibližně necelý metr, ocásek jí sice chybí, ale končetiny má všechny čtyři
Značka: urgentní, při rychlém jednání pytlík bonbónů zdarma

Prodám retarda

je milý a přítulný, má rád drbání za ouškem a svůj pelíšek. Je mladý a často hladový, srst mírně štětinatá, při pohlazení se postaví do pozoru, preferuje dlouhé procházky po lesích, kde běhají kentauři a občas si smlsne na jednorožci
značka: bacha chrochtá

A na závěr…

Pište, pište, pište!
Kontaktní e mail: obcasnikesoz@seznam.cz nebo olga.kolarova@esoz.cz nebo naše šéfredaktorka Kristýna Ŕíčková, 2.OA

Těšíme se na všechny vaše příspěvky, reakce, nápady, vylepšení apod.