Byla jsem na návštěvě u Karla Čapka. Mé kroky vedly do vily slavného spisovatele, kde se nalézaly prostory tak, jak je v roce 1938 opustil sám autor. Atmosféra prostředí byla zcela jedinečná. Jako by se zde zastavil čas. Jen byla škoda, že byly odvezeny hodnotné kousky původního inventáře k renovaci. Radnice Prahy 10 se totiž chystá dům nákladně restaurovat. Karel Čapek by měl z tohoto počinu nepochybně radost. Obzvláště v době koronavirové, kdy aktuálně ožívá jeho divadelní hra Bílá nemoc, ve které píše, že nebezpečí pro společnost se skrývá ve fanatickém následování davu, v nahrazení kritického myšlení idejemi vůdců. Ukazuje, jak je snadné lidi nakazit epidemií strachu, jak je snadné s lidmi manipulovat. Hra je naléhavá, nadčasová a autor v ní předpověděl dnešní čas. Nejen proto je třeba si její děj připomínat. Jsem ráda, že máme Čapka v seznamu četby k maturitě zastoupeného hned několika díly, Bílou nemoc nevyjímaje. Letos si připomínáme 130. výročí narození českého spisovatele, intelektuála, novináře, dramatika, překladatele a fotografa. Byl člověkem se širokým rozhledem, hlubokými vědomostmi, ale i citem k člověku a jeho problémům.
Nezbývá mi než zakončit slovy autora: „Vzdělání je to, co nám zůstane, když zapomeneme všechno, co jsme se naučili ve škole“.