Školní časopis – číslo 6

ObČasNík, 6. číslo, Červen 2015

Milí čtenáři,

dostává se vám do rukou poslední číslo našeho Občasníku v tomto školním roce, který je poznamenán blížícími se prázdninami. Všichni se na ně těšíme, jak žáci, tak i učitelé. Možná vás bude zajímat, jak si někteří žáci představují své ideální prázdniny. Osobně je mi líto, že ne všechny vynálezy Julese Verna se uskutečnily, mám na mysli jeho knihu Dva roky prázdnin…

Toto číslo mapuje akce, které jste podnikli na sklonku školního roku. Určitě nejslavnější byla chmelová brigáda, na kterou budete vzpomínat hodně dlouho. Pro mnohé to byla zkušenost, kdy si vydělali své první peníze a kdy poznali, že je lepší chodit do školy a učit se. Další vydařenou akcí byl sportovní kurz pro druhé ročníky. Přečtěte si jejich zážitky a prohlédněte fotky. Začtěte se do krátkých zamyšlení našich sportovců z 2. OS. Osobně mě překvapilo, kolik energie jim ubírá trénink a jak při tom ještě musí zvládat učení.

Je sympatické, že do našeho Občasníku se dostala zpráva o soutěži, do které se zapojila děvčata na zdrávce. Jejich výtvory jsou milé a hezké. Nechť jsou inspirací i ostatním žákům našeho ESOZu. Pro ukrácení dlouhé chvíle vám poslouží křížovky a hádanky, které jsou z hlav našich prváků. V časopise najdete i další články, které vás určitě zaujmou, možná vás budou i inspirovat k tomu, abyste se aktivně zapojili do vytvoření dalšího čísla. Touto cestou chci pochválit naše dvě redaktorky z 2. OA, Valérii a Denisu, které se postaraly o to, aby toto poslední číslo vyšlo. O grafiku se postarala Veronika z 1. OS., která si také zaslouží vaše uznání. Přeji všem čtenářům Občasníku nádherné prázdniny a budu se na vás těšit v novém školním roce.

Vaše Olga Kolářová

Chmelová brigáda 2015 aneb žádný problém

Ve čtvrtek 7. května 2015 se žáci OA zúčastnili chmelové brigády v Oboře u Loun. Naše cíle byly jasné, a to vydělat si co nejvíc to půjde a při tom si to tam užít. V 8:00 jsme vyjeli autobusem z parkoviště u Globusu v Chomutově a jeli jsme do zmiňované Obory. Tam jsme dorazili velmi brzy a jen co jsme vylezli z autobusu, přiřadili nám čísla pokojů podle toho, kolik nás na pokoji chtělo být. Proběhlo to velmi rychle a čekalo nás seznámení s pokojem, podle slov jednoho z chmelařů měly být pokoje po rekonstrukci. Jediné, co bylo po rekonstrukci, byla nová plastová okna, jinak pokoje byly stejné jako ty roky před tím. Nasvačili jsme se ještě na ubytovně a vyrazili na pole. Celkově hodnotíme, že se brigáda velmi podařila, nebyla náročná a šlo to samo.

Počasí nám také přálo, když pršelo, tak jen dva dny. Někteří jsme se museli poprat i s většími rostlinami, ale i tak to stálo za to tam jet, užít si to, jak na poli, tak poté, když jsme byli buď na pokoji, nebo na procházce. Někteří dělali na poli ve dvojicích jen první den, někdo pokračoval i další dny.
Snídaně byly skvělé, svačiny také, občas někomu nechutnal oběd, ale většinou nám chutnalo. Nakonec jsme se popasovali se všemi rostlinami a v neděli v 19:30 jsme si šli pro slibované peníze. Za nás oba musím říci, že jsme velice spokojení s částkou, kterou jsme si sami počítali každý večer.

Velice unavení jsme sotva nastoupili do autobusu a někteří jeli autem směrem na Chomutov. Všichni jsme se těšili domů na pořádné jídlo a na svou milovanou postel. Takže hodnotíme chmel velice kladně a určitě doporučujeme mladším žákům, aby okusili, co je to pořádná práce.

Valérie, 2.OA, Jakub 3.OA

Sportovní kurz žáků 2. ročníku

Jednoho slunečného nedělního rána se žáci 2. ročníků vydávají na velmi dalekou cestu plnou dobrodružství, zábavy, sportu a zážitků. V neděli ráno jsme se shromáždili na hlavním nádraží v Chomutově, to jsme však ještě netušili, jak moc bude cesta dlouhá, protože jsme museli i několikrát přestupovat. Na místo jsme dorazili po více než 3 hodinách. Naše místo pobytu na zbylé čtyři dny byla malebná kopcovitá vesnička Jiřetín pod Jedlovou. Na ubytovnu od nádraží nás čekala ještě dlouhá cesta, vzhledem k tomu, že pan učitel Kowalski tady byl také poprvé, takže ani on neznal cestu a nevěděl, kudy máme jít. S těžkými kufry jsme se tahali přes velmi nepříjemnou cestu. Zničené kufry, bolavé nohy a plno protestů od žáků to byl jen začátek!!! 😀 😀 😀

První den nás čekala velmi náročná rozcvička, po které jsme byli všichni unaveni a nikomu už se pak nechtělo nic dělat, ale další dny už to pak bylo v pohodě. Když jsme měli chvilku volno, proběhly i turnaje v Ringo, a další míčové hry jako například volejbal, basketbal, fotbal. Výlety, které jsme podnikali, byly úžasné, některé dlouhé a náročné. Například pěší túra na Jedlovou horu, kterou jsme nejprve vyšli a až na jejím vrcholu jsme si mohli vyzkoušet lezení na lanovém centru a při zpáteční cestě dolů na nás čekala obří adrenalinová houpačka a motokáry. Druhý den jsme se vydali na zříceninu hradu Tolštejn, ve které jsme si připadali jak dobyvatelé na starých hradbách. Naší poslední zastávkou byl celodenní výlet do Liberce do Babylonu, kde jsme navštívili aquapark a iqpark. Vše jsme si náramně užili, i počasí se nám vydařilo.
Osobně musím říct, že mi tam nic nechybělo. Moc se mi v Jiřetíně líbilo a ráda bych tam byla déle. Dozor nám dělali pan učitel Mgr. Marek Alexandr Kowalski a paní učitelka Olga Matušíková.

Pokuste se vyřešit křížovku od žákyň 1. ročníku :

1. Součet všech odpisů za dobu odepisování
2. Jaký svátek je 1.5. ?
3. V jakém lit. žánru bojuje dobro proti zlu?
4. Jak jinak nazýváme všechny veršované útvary?
5. Malíř obrazu Mona Lisa?
6. Kdo zemřel 6. 7. 1415 ?
7. První český kníže?

1. Kdo přijal jméno Cyril?
2. V jakém jazyce byla psána Dalimilova kronika?

Burdová, Opavová 1.OA

Myslíte si, že je jednoduché spojit školu a sport? – Přečtěte si o tom něco, možná budete překvapeni!

Dát dohromady hokej a školu je nelehký úkol. Někteří se spíše soustředí na hokej, i když by to tak být nemělo, protože škola je důležitější, ale hokejista za 5 dní má zhruba 8 tréninků. A donutit se ještě k tomu se učit, to je nadlidský výkon. Podle mého názoru by měli mít hokejisti svoji školu nebo universitu, aby toho moc nezameškávali a aby se na ně nemuselo čekat s výukou. Většina hokejistů má problémy s některými předměty, např. PEK, NEJ a TV .Hlavním důvodem je malá docházka, protože ty hodiny jsou většinou 6. nebo 7. hod a tréninky jsou většinou po 5. hod.

Ondřej Dvořák, 2.OS

Spojit školu a kanoistiku není vůbec lehké, je to fyzicky a časově náročný sport. Není snadné naplno stíhat školu. Týdně mám 10 tréninkových fází, které zahrnují trénink jak na vodě, tak v posilovně a běh. Mé cíle: chtěl bych se za 3 týdny nominovat na MS juniorů v Portugalsku, do budoucna mě asi nejspíš tento sport živit nebude, tak přemýšlím, zda tolik obětovat čas tomuto sportu. Hlavně nemám tolik času a prostředky na takzvané „raketové zlepšení“. Trochu mám problémy stíhat hodiny, kvůli časové náročnosti tréninku, nejvíce u německého jazyka a u písemné elektronické komunikace.

Tomáš Holopírek, 2.OS

Blíží se nám prázdniny a konec školního roku, tak jsme se zeptali našich učitelů co plánují

Ing. Věra Pelešková

1. Chystáte se někam do ciziny?

Na Slovensko, popř. Maďarska.

1. Jak si představujete konec školního roku?

Budu mít více času na třídu, výlety s ní, a bližší poznání studentů.

1. Máte nějaké přání na prázdniny?

Aby byly klidné a pohodové.

Ing. Hedvika Hlaváčková

1. Chystáte se někam do ciziny?

Ano, možná do Francie a Německa.

1. Jak si představujete konec školního roku?

Skvěle.

1. Máte nějaké přání na prázdniny?

Hezké počasí.

Heike Očenášková

1. Chystáte se někam do ciziny?

Ne, zůstanu letos v Čechách a pojedu na Vranovskou přehradu na Moravu.

1. Jak si představujete konec školního roku?

Hlavně, aby byl klidný a děti chodily do školy až dokonce.

1. Máte nějaké přání na prázdniny?

Ano mám, aby bylo hezké počasí, abychom si všichni odpočinuli a abychom šli všichni s dobrou náladou do nového školního roku.

Mgr. Olga Kolářová

1. Chystáte se někam do ciziny?

Ano, o prázdninách ráda cestuji jak po naší krásné vlasti, tak i obvykle zavítám do zahraničí. Miluji moře, teplo a divokou středomořskou krajinu. To je pro mě ten pravý relax.

1. Jak si představujete konec školního roku?

Protože nejsem třídní, tak v klidu a pohodě.

1. Máte nějaké přání na prázdniny?

Určitě. Aby jednou konečně trvaly 10 měsíců a školní rok 2 měsíce

Žáci obchodní akademie se nám pochlubili, co dělají ve svém volném čase :

Mnoho lidí ve svém volném čase vykonává normální koníčky, např. nákupní mánie, ale najde se i pár lidí, kteří mají více podivné, až zvláštní koníčky. Já a pár kamarádů jsme si vždycky hráli na vojáky a zůstalo nám to dodnes. Sport zvaný Airsoft jsme neznali a i tak jsme si udělali vlastní verzi. Začátky byly těžké, protože airsoftovou pistoli neprodávají malým dětem, tak kluci šli koupit pistoli k nejbližšímu asijskému obchodu. Airsoft je záležitost militarii a ne každý na to má žaludek, ale když to zkusíte, tak se naučíte, jak správně držet zbraň, jak spolupracovat s týmem a mnoho dalších věcí. Nejdůležitější při airsoftě je samozřejmě dodržovat pravidla a když ne, tak pak lidi mají problém se zákonem a pošpiní jméno Airsoftu. Někdo tvrdí, že Airsoft je jak painball, ale to se pletou, není! Painball je americká záležitost a má divně vypadající zbraně a střílí barevné kuličky. První airsoft- trénink používali vojenské jednotky, protože je reálný a používají ho i dodnes.

Anonym

Jako bývalá vrcholová sportovkyně mám spoustu aktivit. Myslím si, že mám velice pestrý život, na který si nemohu stěžovat. Rodiče mě od malička vedli ke sportu. Již ve 3 letech jsem začala navštěvovat krasobruslařský klub. Na krasobruslení jsem ale nevydržela, částečně za to mohla i má oslabená imunita, se kterou bojuji již od dětství. To byl důvod, proč mě maminka zapsala ve 4 letech do taneční skupiny. Tuto skupinu jsem navštěvovala téměř každý den. Musela jsem trénovat i o víkendech, a to mi bylo často líto, protože jsem nemohla trávit čas s kamarádkami nebo rodiči. Ačkoliv se zdá, že jsem toho měla hodně, tak jsem i přesto začala hrát basketball. Bylo to opravdu náročné spojit všechno dohromady a ještě k tomu školu. Postupem času jsem si ale začala uvědomovat, že o něco přicházím. Před pěti lety přišlo zranění, kvůli kterému jsem musela se sportováním skončit. Sportu už se tedy věnuji jen minimálně, ale zato mám čas na přítele, rodinu i některé aktivity, které jsem dříve nestíhala. V posledních letech jsem si hodně oblíbila nakupování s kamarádkami a návštěvy divadelního představení s maminkou.

Dominika Hüttnerová, 2. OS

Jak dobře dokážete poznat, o koho nebo o co se jedná? Pojďte se přesvědčit:

Dominik – 1.OA

Mám rád boje, všech se jsem se zúčastnil, avšak království své jsem zanedbal, syna svého i manželku svou jsem samotné nechal… a boje mi byly i osudnými, a tak mi dějiny daly přezdívku „král cizinec“. Kdo jsem ?

(Jan Lucemburský)

Narodila jsem se v Kalchydii, byla jsem tamní princeznou, avšak ostatní mě zavrhli, kvůli tomu, že jsem byla obdařená magii, nazývali mě „ čarodějnicí “. Kdo jsem?

(Médea)

Má pohlednice obsahuje všechny poklady světa, zažil jsem spousty dobrodružství, poznal jsem spoustu tvarů, bohové mě obdařili jejich mocí, také jsem se stal králem a mám i vlastní epos. Kdo jsem?

(Gilgameš)

Lenka – 1.OA

Žil jsem v letech 1592-1670. Přezdívali mě ,,učitel národů‘‘. Moje dílo se nazývá Labyrint světa a ráj srdce. Kdo jsem?

(J. Ámos Komenský)

Jsem Francouz, žil jsem od roku 1622-1673, byl jsem herec, dramatik, režisér. Mám 33 her. Moje dílo je Lakomec. Kdo jsem ?

(Moliér)

Jmenuji se Johann Wolfgang Goethe. Jsem Němec. Moje vrcholné dílo je dvojdílné filozofické drama. Pojednává o smlouvě s ďáblem, tudíž o střetu dobra a zla, hledání smyslu života a pravdy. Jak se jmenuje toto dílo ?

(Faust)

c

Máte rádi mazlíčky? Pojďte si o nich něco zajímavého přečíst :

Gita 1.OA

Mám psa, jmenuje se Bára a jsou jí dva roky. Narodila se 21. 8. 2012. Je to rasa Německý ovčák. Ráda pobíhá po zahradě a ničí taťkovi záhony se zeleninou. Často provokuje našeho kocoura. Je hodně hravá. Na všechny skáče a všichni jsou od ní špinaví. Ráda jí, nejraději má salám, ale nejvíce jí dáváme granule. Všichni ji v naší rodině máme rádi.

Michaela 2.OA

Před osmi lety, když sem přijela ze školy v přírodě, tak mě máma přijela vyzvednout. Otevřela jsem kufr od auta a z něj vyskočilo malé bílé štěňátko. Můj pes se jmenuje Ted. Jeho plemeno je west pestík. Měří cca 30 cm. Má bílou středně dlouhou srst, která se stříhá nebo trimuje. S Tedem trávím hodně času. O psech se říká, že je to nejlepší přítel člověka, a je to pravda. Když jsem smutná, on to vycítí. Přijde se sklopenýma ušima a tulí se ke mně. Ted je „mluvící pes“, každý kdo k nám přijde, se diví, co vydává za zvuky.

Neumí být skoro vůbec zticha. Naučila jsem ho základní povely jako sedni, lehni, dej pac, zůstaň, ke mně… Je to miláček celé rodiny, ale můj nejvíc. Už od mala mám hrozně ráda psy. Umím rozeznat cca 200 psích ras. Od 12 let jsem chodila do útulku pracovat, pomáhat, protože tam pracovala teta. Hrozně mě to bavilo. Potom jsem začala chodit na střední školu a nebyl už čas a já doufám, že mě v létě vezmou na brigádu. Chci říct, že Ted je ten nejhezčí dárek, který jsem dostala.

David 2.OA

Želvu jsme si pořídili před zhruba 12 lety. Osobně jsem to v té době nějak nevnímal, byl jsem malý a bylo mi to jedno. Za ten čas, co ji máme, jsem si určitý vztah k želvě vytvořil. Že by to byl mazel se říct nedá. Je v akváriu a přes den jí občas pustíme do vany nebo „proběhnout“ po bytě. Je to velmi vzácné a citlivé zvíře. Dokonce vlastně nemá ani jméno. Přišlo nám zbytečné pojmenovat želvu, která beztak na zavolání jména nereaguje. Je prostě 12 let členem rodiny a vztah k ní máme hezký.

Lucka 2.OA

Ahoj, jmenuji se Šmudlinka. Jsou mi skoro dva roky. Mám dvě krásné a zdravé děti, které se mnou bohužel nebydlí. Miluji jídlo, nejraději mám okurku, mrkvičku a ledový salát. Moc ráda se mazlím. Přes den lenoším, v noci ožiji a běhám dokolečka, dokud se neunavím. Majitelka mi čistí bednu 1x-2x týdně a najíst dostávám v průměru 8x denně, samozřejmě ve středních dávkách. Nakonec bych chtěla říct, že i přes 8 jídel denně mám fit postavu.

Zajímalo by vás, jak si žáci OA přestavují své prázdniny ? – Tak tady to máte:

Eliška 2. OA

Ideální prázdniny bych chtěla strávit u moře v nějaké exotické zemi, která je tisíce kilometrů daleko.
Kde by bylo azurové moře a nejméně 45°C. Nejradši bych ležela na pláži na lehátku a popíjela exotické drinky a k tomu přikusovala exotické ovoce.

Petr Wlazlo, 2. OA

Kdyby byla možnost prožít dva měsíce ve vesmíru… I za cenu toho nebezpečí, které tam nahoře na Vás čeká, byla by to úžasná a nevídaní zkušenost.
Vakuum, velmi vysoké teploty, nízké teploty, různé druhy nebezpečného záření a také možnost potkat cizí formu života, nežli jsme my lidé.
Nejvtipnější na tom by mohl být stav beztíže, kde vaše tělo je téměř shodné s hmotností pírka.

David 2. OA

Když se řekne pojem vysněné prázdniny, v hlavě mám hned jasno. Jakožto dlouholetý fanoušek zámořského týmu NHL Tampa Bay Lightning bych se rád vydal na Floridu do Tampy právě za týmem, který mám rád. Myslím, že bych byl schopen tam i žít celý život. Bydlení bych si našel blízko arény a chodil bych fandit na každý zápas.

Michaela 2. OA

Své ideální prázdniny bych určitě chtěla ráda procestovat. Zaručeně bych chtěla navštívit Mexiko. Nebo města, jako New York, Los Angeles, Miami či Las Vegas. Líbí se mi ten jejich život v noci, kde to prostě žije. Ráda bych tam chodila na diskotéky a seznámila se s novými lidmi.

Anonym

1. sednout do první stíhačky, která letí do Ameriky
2. v Americe natočit akční film
3. udělat párty v Japonsku na počest filmu
4. po párty relaxovat na pláži na Kanárských ostrovech
5. na konec si dát pořádnou pizzu v Itálii a letět domů

Tomáš Holopírek 2. OS

O prázdninách bych chtěl co nejvíce procestovat svět a poznat ho takový, jaký je. Pak bych chtěl trávit čas se svou přítelkyní v Riu de Janeiru v krásné vile u pobřeží, kde bych měl mnoho drahých a rychlých aut, vodní skútry, jachty. Chodit do klubů a popíjet skvělé drinky a procházet se po pláži.

Dominika 2. OS

Ve svých vysněných prázdninách bych procestovala co nejvíce zemí. Vždy mne lákala Asie, a to především Thajsko a Střední Amerika, a to zejména Nicaragua, Kuba a Havaj. V každém státě bych chtěla poznat kulturu, zvyky apod. Určitě bych na zážitcích nešetřila. Tyto vysněné prázdniny bych chtěla prožít s mým přítelem.

Oprašte svůj mozek a zapřemýšlejte, jaká asi bude tajenka?

1. Autor Kytice
2. Přechodný útvar mezi povídkou a románem
3. Přezdívka Přemysla Otakara II.
4. Staroslověnská památka
5. Předmluva k evangeliu

1. Cyrilometodějská mise (písmo)
2. Duchovní obor, o trojím lidu řeč
3. Divadelní hra

Domča, Markéta 1.OA

Máte rádi příběhy, které si můžete sami dokončit? Pak se začtěte do příběhu, který pro vás napsala Michaela Adamovská z 3. OA.

Strach – 1.část

„Kde to jsem? Kdo jsem? Co jsem? Kdo jste vy? A co po mě chcete?“

Tohle byla první slova mladičké dívenky, kterou průzkumníci našli na nebezpečném místě v džungli a přinesli ji do vojenského tábora. Nechápali, kde se tam mohla vzít. Mladičké děvčátko s dlouhými plavými vlasy, zelenomodrýma očima a s roztrhanými šatičkami. Nic nechápali. „T-t-tak k-k-kde j-j-jsem? “ odvážilo se děvčátko slabým hláskem znova zeptat. Ale nikdo jí neodpověděl. Děvčátko se začalo bát. Tak taky proč ne. Byla na neznámém místě, s neznámými lidmi, kteří stále přibývali, a ani dokonce nevěděla, kdo je ona sama. „ Tak kde jsem?“ Zvýšila trošku hlas. Ale nic se nedělo. Nevšímali si jí a stále si povídali mezi sebou o ní. Už byla rozčilená.

Proč si mě sakra nevšímají? Kde to jsem? Kdo jsem? Co jsou oni zač? A co se mnou chtějí dělat? Vyvalily se jí z očí slzy. „TAK KDE TO JSEM?!!! “ zakřičela a všichni se na ni otočili. „Zlatíčko, neboj se, my ti nic neuděláme, jenom nám řekni, jak se jmenuješ a jak si se ocitla v nebezpečné zóně? “ prohlásil jeden z mužů v davu s bílým pláštěm. Co? Proč mi na otázku odpovídají otázkou? Nechápavě se ptala sama sebe. Odvážila se udělat další maličký krůček k nim. Ale oni se o velký krok posunuli dozadu. Oni se mě bojí? Ptala se znova sama sebe. Posunula se opět o maličký krůček vpřed, ale oni zase větší krok vzad. Oni se mě bojí… odpověděla si na svoji otázku. Udělala další krok, ale tentokrát vzad. Oni zůstali stát na místě…
Někdo pomalu otevíral dveře do uzavřené místnosti bez oken. Tam, kde byla ona. Byla blízko. Začala přemýšlet, jestli se má pokusit o útěk. Neví, co ji čeká za těmi dveřmi. Ale kdyby dlouho váhala, nemusela by zjistit nic. Dveře se pomaloučku otevíraly. Děvčátko po očku koukalo na dveře, ale i na lidi, co byli dál v místnosti. Dveře byly už skoro otevřené. Stále váhala.

Mám. Nemám. Co tam je? Ptala se stále a stále sama sebe. Udělala maličký krůček směrem ke dveřím… Asi si toho všimnul jeden muž také s bílým pláštěm. Začala se bát. A udělala další krůček ke dveřím. Ten dotyčný udělal velký krok směrem k ní. Co mám dělat? Mám strach. Co jste zač? Co po mě chcete? Začala rychleji dýchat. Dveře byly už skoro otevřené dokořán. Rozhodla se. Uteču. Otočila se na patě čelem ke dveřím a rozeběhla se, co nejrychleji dokázala. Už byla jenom krůček od dveří…

Co myslíte? Uteče malé vyděšené děvčátko? … Jste napjati, jak to dopadne? Tak vydržte a bude tu pokračování! 😀 Chcete sami si vytvořit svůj vlastní příběh? Napište mi do redakce, co byste chtěli v pokračování, a já Vám slibuji, že Váš návrh zpracuji a dám do příběhu!

Klub ekologické výchovy vyhlásil XVIII.ročník výtvarné a XIII.ročník literární soutěže na téma „Zahradní architektura v průběhu staletí“.

Náš ESOZ reprezentují žákyně ze zdravotnické školy. Do soutěže nafotily krásné záběry zahrad a parků, vlastnoručně nakreslily několik zajímavých obrázků a dokonce složily několik básniček. Vy, milí čtenáři, máte nyní možnost několik prací sami posoudit. Pokud budete mít chuť a nápady, můžete se příští rok také zúčastnit.

Zahrada

Byl domeček,
co měl dvoreček,
za dvorečkem zahrádku
co schovával se na drátku.

Po otevření vrátek,
to byl jen začátek.
Vlevo skalka,
kde se ukrývala žabka kuňkalka.

Naproti ní, stará rozpadlá bouda,
kde spávala ta stará jahoda.
Kousek opodál stál altán,
co byl k zemi přikován.

Střechu taškami ozdobenou,
boky dečkami vykrojenou,
dlažba, jak kdyby se sama namalovala,
mechem spáry zakrývala.

Dále schován bazén jest,
hustým keřem obklopen,
kolem všeho záhadná cesta je,
nikdo ji nenakreslí
nikdo ji nevykrojí,
kolem ní samé kvítí.

Je tuhle pnoucí růže, tamhle tulipán, gerbera či kosatec.
Na konci zahrady stojí staré krabice,
kde včelky obývají své světnice.

Daniela Orlová 2.B

Huráá na prázdniny…

Prázdniny
A je to tady,
Dočkali jsme se zas.
Vyrazíme na pláže a hrady,
Nebo obdivovat český kras.
Venku je teplo a já si nevím rady,
Slunce dodává krásný jas.
Učení hodím za hlavu a navštívím ovocné sady,
Kde povídá si semnou přívětivý hlas.
Prázdniny, jak krásně to zní,
Stejně jako ve škole zvonek poslední.
K obědu nás zve zvonů zvuk polední,
Konečně můžeme spát, když se rozední.
Přeji vám všem z celého srdce,
Užijte si celé ty 2 měsíce.
Ať vám krásně dopadne vysvědčení
A v září v dalším ročníku,
Ať jste seřazeni.

David Šiman, 3. OA